Leoš Válka se zastaví na rohu pražských ulic Osadní a U Městských domů. „Odsud je nejlepší výhled,“ praví a podívá se vzhůru. Ten výhled je fenomenální. Nad střechou Centra současného umění Dox, které Válka založil a dodnes jej vede, vyrostl zepelín. Dřevěný, čtyřicet dva metrů dlouhý koráb. Válka vytahuje cigaretu. „Není krásný? Vždyť já nemám slov,“ zapálí si, a dokud kouří, opravdu nemá dalšího slova.