Osobní život a osobnost
Jiří Kulhánek (*31. prosince 1967, Brandýs nad Labem) je český spisovatel, autor knih na pomezí science fiction a fantasy. Dlouhodobě patří k nejprodávanějším a nejpopulárnějším domácím autorům tohoto žánru. Přesto o něm veřejnost ví překvapivě málo – Kulhánek téměř nevystupuje na veřejnosti a rozhovory poskytuje jen zřídka. Je svobodný a žije v Praze. Fanoušci mu s úctou přezdívají „Mistr“, zároveň zůstává pro mnohé záhadnou osobností. Jeho soukromí je zahaleno mlhou tajemství.
Na počátku kariéry se Kulhánek nechal několikrát přesvědčit k účasti na setkáních s fanoušky, ale po jednom nepříjemném zážitku (příznivec žádal autogram i během velmi intimní situace) se stáhl do ústraní. Známý je tím, že nevlastní mobil ani pevnou linku a svůj e-mail pravidelně mění, pokud jej příliš lidí získá. Nerad diskutuje o svých knihách a odpovídá výjimečně na otázky typu „kdy dopíšeš Cestu krve“. Záliby zahrnují adrenalinové aktivity, jízdu na motorce, sledování béčkových akčních filmů či sklenku tequily – rysy, které přidávají na jeho mystice a tajemnosti.
Literární kariéra
V roce 1989 Kulhánek maturoval v Liberci a brzy vstoupil do literárního okruhu fantastiky. Od roku 1993 byl členem neformálního SF&F Workshopu. První výrazné objevení přišlo v dubnu 1994, kdy publikoval povídku Je 7:00, pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta v časopise Ikarie. Téhož roku vydal sbírku To je přece nesmysl. Průlom přinesl román Vládci strachu (1995), který v domácí fantastice okamžitě udělal senzaci a ukázal, že český autor může přitáhnout masové čtenáře.
V letech 1996 až 1997 přišly dva díly Cesty krve (I: Dobrák, II: Cynik), které získaly ocenění Akademie SFFH. Původní vydání se však stalo vzácností: Kulhánek odmítl nové dotisky těchto knih i původního Vládců strachu. Tento postoj posunul původní svazky na sběratelské výšinové ceny. Antikvární výtisky dosahují mnohonásobku původní ceny. :contentReference[oaicite:1]{index=1}
V následujících letech vyšel čtyřdílný cyklus Divocí a zlí (1999–2000) a dvoudílný Noční klub (2002–2003), mnozí čtenáři jej považují za vrchol Kulhánkovy tvorby. V roce 2006 byla vydána kniha Stroncium a v roce 2011 poslední román Vyhlídka na věčnost. Po tomto díle autor odmlkl, ačkoliv udržuje menší komunikaci s fanoušky a dohlíží na ochranu svých děl.
Proč odmítá dotisky svých starších knih
Jedním z nejpodivuhodnějších aspektů Kulhánkovy kariéry je to, že **odmítá povolit dotisky** svých raných knih, zejména Cestu krve a Vládců strachu. Existují několik důvodů a domněnek, které jsou v literárních kruzích často citovány:
- Autorská nespokojenost: V některých biografiích se uvádí, že Kulhánek považuje tato díla za nedostatečně vydařená a nechce, aby byla prezentována novým čtenářům v podobě, která podle něj neodpovídá jeho současnému kritériu kvality. :contentReference[oaicite:2]{index=2}
- Kontrola nad dílem: Odmítnutí dotisků mu dává plnou kontrolu nad tím, co je distribuováno pod jeho jménem. Tím se vyhýbá situacím, kdy by starší text mohl být upraven, zkreslen nebo špatně editován. Úzce hlídá kvalitu vydání. :contentReference[oaicite:3]{index=3}
- Exkluzivita a hodnota: Absence dostupných výtisků zvyšuje raritnost původních výtisků, které se staly sběratelskými artefakty. Pro mnohé fanoušky má vlastnictví originálního vydání zvláštní přitažlivost. :contentReference[oaicite:4]{index=4}
- Komplexnost práv a vydavatelství: Některé starší smlouvy s vydavateli nemusí umožňovat nové vydání bez složitých právních a finančních jednání. Autor by musel renegociovat nebo převzít komplikované podmínky. (Toto je však spíše domněnka, ne potvrzený fakt.)
- Obavy z padělků a nekontrolovaného šíření: V době, kdy jsou padělky jeho knih dokonale zpracovány (viz zprávy o falzifikátech Kulhánkových děl), může autor mít obavy, že nový dotisk usnadní nekontrolované kopírování. :contentReference[oaicite:5]{index=5}
Tyto důvody dohromady vytvářejí obraz autora, který **nechce obětovat své kontrolní právo nad tvorbou**, ani přistoupit na kompromisy s vydavatelským průmyslem či masovou distribucí děl, jejichž obsah dnes vnímá jako méně reprezentativní vůči svému literárnímu standardu.
Nejvýznamnější díla
- Vládci strachu (1995) – První Kulhánkův román, průlom v české fantastice. Akční horor s nadpřirozenými prvky, ukazující kombinaci brutality, cynismu i napětí.
- Cesta krve I–II: Dobrák / Cynik (1996–1997) – Drsný dvoudílný román plný akce, sarkasmu a extremity; oba díly získaly cenu Akademie SFFH a dnes patří k nejžádanějším sběratelským kouskům.
- Divocí a zlí (1999–2000) – Čtyřdílná postapokalyptická sága s prvky sci-fi, fantasy, hororu i akce, v níž autor rozvíjí motivy přežití, izolace a boje s nadpřirozenými silami.
- Noční klub I–II (2002–2003) – Upírský thriller v prostředí české metropole, kombinující detektivní zápletky, akci a černý humor; označován za vrchol Kulhánkovy tvorby.
- Stroncium (2006) – Román zasazený do postapokalyptické reality nové doby ledové; komerčně úspěšný, s kritikou zmiňující rezervovanější přijetí než u předchozích děl.
- Vyhlídka na věčnost (2011) – Dosud poslední vydané dílo Kulhánka, které mnozí považují za „absolut Kulhánek“ – kombinaci jeho typických témat, tempa a atmosféry, bez hluchých míst.
Vliv na českou sci-fi a fantasy
Jiří Kulhánek je považován za jednu z klíčových postav domácí fantastiky. Díky jeho knihám se sci-fi i fantasy dostaly do podvědomí širšího publika. Jeho styl – rychlý spád, naturalistické násilí, cynický humor – definoval typ akční fantastiky, kterou mnozí následovníci napodobují. Některé pokusy ovšem postrádají Kulhánkovu svěžest či vnitřní integritu.
Mezi spisovateli je zmiňován vliv například u Miroslava Žambocha, který v 90. letech navázal na Kulhánkův model akce v domácím prostředí. Kulhánek však zůstává unikátní tím, že i přes kritiku přísně hlídá svou značku, odmítá kompromisy a staví tajemství svoje osobnosti i děl jako součást svého literárního imidže.