Lovecraft měl rád dlouhá a složitá souvětí a jeho tvorba by se dala nazvat jakkoliv, jen ne oddechovou. To může vadit těm, kteří mají čas číst jen před spaním, s unaveným a ze dne opotřebovaným mozkem. Pokud je však člověk připraven, čeká ho zážitek od jednoho z největších mistrů hororů.
Ač mě občas zatáhne za oko jeho neskromné užívání adjektiv jako „odporný“, „šílený“, „úděsný“, „obludný“, „gigantický“ atd., které by lektor tvůrčího psaní svým žákům o hlavu omlátil, u Lovecrafta to tak nějak funguje. Použití dnes už knižních výrazů a archaických slov pak krásně dokresluje atmosféru vzdálených časů, ke kterým se ve většině svých příběhů dostává.
Povídka Dunwichská hrůza je snad mou nejoblíbenější a Hory šílenství a ostatní ve sbírce drží úroveň. Hory šílenství mě zaujaly hlavně příčetným vědeckým pojetím (vědečtějším, než obvykle), které pak s nevysvětlitelnou hrůzou kontrastuje.
Vždy, když se mi zasteskne po prohnilém Necronomiconu, opět se k Lovecraftovi vrátím. Jsem rád, že jsem ještě nepřečetl všechno a že mě tak stále nepřestává překvapovat.
Hodnocení: 4/5
Verdikt: Lovecraft = Láska k řemeslu
Databazeknih.cz: https://www.databazeknih.cz/knihy/spisy-h-p-lovecrafta-hory-silenstvi-12025