Přečteno jedním dechem, nemohl jsem se odtrhnout. Třicetiminutová pauza na oběd ještě nikdy nebyla tak krátká…
Ten čtivý, věcný, starospisovný (vím, že to není slovo) a jaksi pragmatický styl psaní mi učaroval už od první stránky. A onu striktní pragmatičnost jsem pak obdivoval i na postavách, pro které nebylo tváří v tvář vyhynutí myslitelné, dělatelné nebo říkatelné cokoliv, co by nesměřovalo k právě jedinému úkolu – přežít. Čili zajistit si potravu, porazit nemoci, predátory i počasí.
A nezdivočet. S tím spojená nutnost zachování vědomostí a hluboké myšlenky kolem samotného tématu jen podtrhovaly, jak moc o tom autor přemýšlel, a jak moc mu to pálí.
Nevím proto jestli obdivovat víc postavy a jejich psychologii, originální popis exotických a smrtonosných rostlin a živočichů nebo krásně vykreslené prostředí úpadku a beznaděje, do kterého byl děj vsazen.
Kladným hrdinou tu byla každá postava knihy a já jsem mu přál nad záporákem, matkou přírodou, vítězství z celého srdce. Nerad to přiznávám, ale ke konci mi málem ukápla slza…
Hodnocení: 5/5
Verdikt: Ztvárnění fauny a flóry stylem, že by se i Avatar měl někam zahrabat
Databázeknih.cz: https://www.databazeknih.cz/knihy/pavlys-osada-261237